Za soumraku.

František Táborský

Již vrby u řek v soumraku a měsíc v růžném oblaku, ten praví hledě větvemi: „Sen snáší se již ku zemi, jdi spat!“ Jdu nazpět starou alejí, nade mnou větry zavějí a praví mně, žes řekla jim, má matičko, rtem třaslavým: „Spi zdráv!“ Ó jaký to lék sílící, když tesknou hlavu myslící dech matčin vřele ovívá, lehounce víčka zakrývá: „Spi zdráv!“ Přes takou dálku dalekou tu lásku cítiť odvěkou, tu modlitbu a sny a vzdech, co skrývají se ve slovech: „Spi zdráv!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

157. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na hrobě matčině. (Irma Geisslová)
  2. DVA ČERNÍ MOTÝLI. (Čechoslav Ostravický)
  3. MATCE. (Karel Vojtěch Prokop)
  4. III. (Rudolf Pokorný)
  5. II. Je krásná chvíle blouznění (Bohdan Kaminský)
  6. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  7. Sirotek. (Berta Mühlsteinová)
  8. HOUSLE. (Ludvík Lošťák)
  9. XI. Modlitbu mou slyš! (Vincenc Furch)
  10. NA HŘBITOVĚ. (Antonín Klášterský)