Prostý motiv.

František Táborský

Býval jsem též ministrantem, zvoníval jsem velkým zvonem, a vždy hruď se blahem chvěla, že ten zvon tak krásným tónem vyzváněl až nad hor čela, že to srdce tlouklo zvučně, s varhanami nerozlučně. Chtěl bych zas býť ministrantem, hýbať lidstva srdcem, duší, by se ono rozeplálo jako skřivan v nadevzduší, by se ono rozehřálo ve náruči prosté, vroucí láskou věčnou, nehynoucí. Chtěl bych býti ministrantem, s ranních hvězd bych zvonem hřímal, že by trůny kátily se, na nichž zlobůh žezlo třímal, že by časy vrátily se, kdy jak slunce po obloze volnosť šla by v zlatém voze.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

354. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  2. U kostela. (Růžena Jesenská)
  3. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  4. Prohlášení, že náš nejmilostivější Král František po nebezpečné nemoci uzdraven jest. (František Alexandr Rokos)
  5. V PŘEDVEČER. (Rudolf Illový)
  6. Mně bylo nebe modrý z stříbra zvon, (Jan Neruda)
  7. báseň bez názvu (Ferdinand Tomek)
  8. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)
  9. Z lesních strun. (Růžena Jesenská)
  10. JSOU PRSA LIDSKÁ ZVONICÍ. (František Hais)