PŘED SVÍTÁNÍM.

František Táborský

Jsou chvíle, kdy se v prsou všecko chvěje, jak potok zurčivý, v nějž měsíc leje stříbro svých snů, by hrčel srdcem tvým. Slyšíš tlukynení to píseň, ni žal ni radost, bolná jen tíseň, a jak tím nebem sršným, bájivým, v tvé duši též se hvězd-snů prosypává, tajemné, čistší krásy problyskává; cítíš jich blízkost, slyšíš jich hudbu, vítězný rým, a srdce se třese potokem zurčivým. Jest v duši jako v noci před svítáním. Hvězd chvatným třpytem, tu jen mihotáním z nejasné dálky nebe dumně zří. Chmura-bolest svírá vši zemi, kde prosvit-slast plá, bledý je, němý, a chvílí mha se náhle vynoří, plášť nejistoty na vše kolem hodí, že smysly strnou jak u mělčin lodi. Zamhleno všecko, steskněno všecko; hovoří jen potok, jenž rve se úskalím z pohoří. Jdou plány mládí k tobě, svému otci: Jsme děti plamene a nechcem býti krotcí! Žár duše tvé nás zrodil v blahý čas. Odstrčeny máme-li žíti? V zapomnění máme-li tlíti? My zmužněly a sesílil náš hlas. Chcem zahořet a v plameni se ztrávit, chcem vzkříšení své plným žitím slavit jako to ptáče, jako ten sad a jako ten klas; chcem vyslovit, co je vrozeno, zrozeno v nás.“ A ticho hlubší je, než v půlnoc bývá, snad abys slyšel líp, jak srdce zrývá ti rvavý tlukot, hlasný, bolavý. Vřava bujná; k slovu se hlásí tvé vlastní city, trhají pásy: Ven, do života, světla z mrákavy! Nač o hrdinách paží svět jen bájí? Sta hrdin v srdci hrdinném se tají.“ S kouzelným klíčem kde však ten vrátný loudavý, by v květnaté břehy proud svedl jásavý? Po slunci toužíš, slunce voláš, čekáš ach, rozvit, rozvit se!... se těšíš, lekáš; ach, rozvit se jak květ, jak květ, jak květ! Zíráš kolemco scvrklých plodů zříš zakrslých a bezkrevných rodů, co zvadlých tužeb vidíš vůkol tlet, jak lučinu když zanesou v ráz bahna a zmírá květ, svých cílů nedosáhna. Tužeb svých vlastních vidíš tam spoustu kamenět, a slunce a sílu třesoucí volá ret. Chce srdce věřit, milovat a tvořit, a musí kolem nános pochyb bořit, štěrk netečnosti zrývat lakotný; vřelost vlít chce do našich ramen, vzdout ku výšinám oltářů plamen, oltářů našich plamen blikotný, jenž vzletu neschopen se plazí k zemi, jak by to hadi byli líní, němí, zemí se plazí, co by měl šlehat hukotný a nebesky jasný, vítězně jásotný.

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

378. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLVIII. Kdo prožil hlučné bouře života (Gustav Pfleger Moravský)
  2. Duše zpěv. (Gustav Pfleger Moravský)
  3. V touze. (Rudolf Pokorný)
  4. SAPPHO OD PRADIERA. (František Kvapil)
  5. XXXIV. Ó sladké sny, ó písně sladké, milé, (Gustav Pfleger Moravský)
  6. JARNÍ POVZBUZENÍ. (Josef Kuchař)
  7. X. Jak Luna tiší dol i bor (Gustav Pfleger Moravský)
  8. Co ještě zbývá. (Alois Škampa)
  9. 41. Já lůnem duše pojal vše: (Josef Kuchař)
  10. KDE DOMOV MŮJ? (Karel Vojtěch Prokop)