SLAVÍCI.

František Táborský

Pozdní večer. Právě akáty kvetly, vůní plnily vzduch teplý, třpytivý, světlý. Měsíc svítil. V jeho stříbřitém jase Praha kmitala, ba v bájné vzrůstala kráse. Hučel jez a hučel sílu, ne stony. V řece ostrovyjak varhan hluboké tóny. S plachým srdcem podél řeky jsem chodil, hučel v něm též jez, dav snů jím třpytný se brodil. Jasní byli, svatí byli to reci divně na mostě se na mne dívali světci. Zlaté štíty měli, hořící v jase; jeli v rodný kraj se službou zasvětit Kráse. Zlaté štíty měli, hořící rudě; jeli v rodný kraj, kde Volnost vězněna v bludě. Zlaté štíty měli, růžové pásky; jeli v rodný kraj si kvítko utrhnout Lásky. Půlnoc. Doma okna otvírámznějí sladké tóny mně vstříc – – v Kinské slavíci pějí. Pěli slavně, v slastném jásotu pěli; na sad vysoko v šíř tluk se rozlíval vřelý. Lily v šíř se tluky, v bezmeznou dáli; v tichu nočním se jich vlny zářiti zdály. Ty jak vlny, ty jak sloupoví plály, ohňů sloupoví, v němž obět lásce se pálí. Půlnoc byla; v Kinské slavíci pěli; hvězdy v přestávkách jim potlesk jiskřily smělý. Zalit lunou sad též naslouchal němý, stíny vzdychaly jen v něm, jak táhly se zemí. Naslouchal v duši sad také světlý, také v něm právě teď vonné akáty kvetly. Také jím teď dlouhé stíny se chvěly; touha vrhala je, jak smrky se tměly.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

382. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD ŘEKOU (Otokar Fischer)
  2. DNES MÉ SRDCE NETOUŽÍ UŽ... (Josef Kalus)
  3. Nad mimosou z Riviery. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VZKÁZÁNÍ. (Josef Lukavský)
  5. Dech májový dětství. (Karel Nejč)
  6. BYL MÁJ... (Karel Babánek)
  7. TOUHA. (Adolf Brabec)
  8. Večer. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  10. Letní večer. (Josef Václav Sládek)