PÍSEŇ.

František Táborský

Plno důvěry vyběhlo srdce , plno výskotu vyběhlo do světa, nesouc pozdravy světu celému, nesouc úsměvy na potkání všem; však zaraženo, poraněno zvolna couvalo, plaše couvalo, se ukrylo. se schoulilo, jako pod střechou se choulí na římse ptáče za deště, dlouho nemohouc vzpamatovat se, dlouho nemohouc lidí pochopit. A jen chvělo se a jen třáslo se místo písničky, místo jásotu. Když pak zmužnělo a síla narostla, zas se do dálky rozletovalo, ale od země výš než na dostřel. Tam v volnosti svaté, bezmezné zpívá velikou svou lásku bezmeznou, zpívá nejčistší svoje prozpěvy. Není bez hněvu láska ta bezmezná, nejsou bez mraků čisté ty prozpěvy. Chce, by mraky ty rozrostly se v bouř; chce, by hněv jeho rozžehl se v blesk, aby bouře šla zemí nezdravou, bouře očistná, bouře osvěžná.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1564. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČERNÝ TÝDEN. (Viktor Dyk)
  2. Hle, zazářily! (Xaver Dvořák)
  3. SAMOTA (Růžena Jesenská)
  4. PROLÍNÁNÍ (Beneš Grünwald)
  5. Sloky (Antonín Sova)
  6. Ve skalní sluji. (František Taufer)
  7. OH, JAK JE KRÁSNÉ... (Viktor Dyk)
  8. Návrat (Rudolf Medek)
  9. POUTNÍKŮV KRUH (Božena Benešová)
  10. ŽÁDOUCÍ. (Antonín Sova)