EJA HÚJ!

František Táborský

Nad horami prosvítává, šuhaj koňům ovsa dává. „Vzhůru, slunko! Vyskoč z lože! Eja húj! Probuď že ho, milý Bože, Bože můj! Plno vůně, plno rosy, má milá už trávu kosí. Dávno skřivan nad záhonem – nakrmte se, koně, honem! Vy se dáte do orání, já za vámi do zpívání: Mám já děvče zdravší rosy, líp než já vám trávu kosí. Jak ji vidím, zmírám mukou, kde co vše mi padá s rukou. Oči jako peklo černé, svítí mi z nich nebe věrné. Uslyší tu píseň ona, zasměje se se záhona: ,Mám já, Bože, šuhajíčka, jak by spadl se sluníčka. Spokojí se malou písní; aby líbal, nepomyslí.‘ Zasměju se, koně moje, až se ozvou hory troje: ,Kdyby byla hodná žena, donesla by koňům sena.‘ ,A kdyby on dychtil po ní, přijel by i s čtyřmi koni.‘ ,Bujní větři moje koně, pyšné děvče na záhoně!‘ ,Hleďte, co to za šuhaje! Děvče zve a ještě laje! Však kdyby ne těch tvých koní, nadarmo bys volal po ní.‘ A už kráčí – vánci dují – rozběhnu se, dovedu ji. Pohladí vám, koně, hlavy, dá vám z klína vonné trávy. A já vše jí vynahradím, do úst jí svou duši vsadím. Zařehtáte nepokojem: ,Co tak dlouho máte spolem?‘ É, tož, Ryško, Sivko, honem! Dávno skřivan nad záhonem. A ty, slunko, vyskoč z lože! Eja húj! Probuď že ho, milý Bože, Bože můj!“ Probudil Bůh slunko rudé, slunko z lože vyskočilo, mnohé srdce potěšilo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

39. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Záletný pán. (Josef Václav Sládek)
  2. Vraný koník. (Josef Václav Sládek)
  3. HRABĚ NINHO. (Jaroslav Vrchlický)
  4. IV. Pod okny řehce již (František Jaroslav Kamenický)
  5. Kde ten zdroj? (Adolf Heyduk)
  6. Hadí korunka. (Rudolf Pokorný)
  7. Na vzdory. (Adolf Heyduk)
  8. Koník společník. (Adolf Heyduk)
  9. Jízda k milé. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. 231. Jak tu letí na čilém koni svém jako oblaka jezdec, (František Sušil)