VOJNA.

František Táborský

U Těšína bubny bijou, bubny bijou, milý se loučí s milou, vojsko táhne velkou silou. Každý si tuS bohem!“ dává, S bohem!“ dává, s tatíčkem se rozžehnává, u vrat matka poplakává. Jenom jeden spurně hledí, spurně hledí, na vraníku nehnut sedí bez otázek, odpovědí. U Těšína bubny bijou, bubny bijou, jako vlci k němu vyjou: Kde pak ty máš svoji milou? Nad dědinou kostel s bání, kostel s bání, hledí jako v zadumání, a zelený hřbitov za . Na ten hřbitov mysl běží, mysl běží, dva hroby tam s travou svěží, tatíček v nich s matkou leží. Chaloupka jich je pusta, je pusta, z oken hledí tma jen hustá, mech na střeše povyrůstá. Vedle domek samá růže, samá růže, a v něm děvče nad ty růže kdož od lásky hojit může? Zadíval seze vší duše, ze vší duše miloval ji, slepě, hluše, jak miluje mladá duše. Žala trávu u hřbitova, u hřbitova, zastavil se na dvě slova, každé v sobě věčnost chová. U těch hrobů jako v ráji, jako v ráji usedli si, bylo v máji, ručku vzal a přísahá . U hrobů tam otce, matky, otce, matky, líbal ret jak hádě hladký, tenkrát byl on na smrt sladký. Za Těšínem bubnů tluky, bubnů tluky, vojska táhnou dlouhé pluky, smíchy, klení, písní zvuky. Podkovy jen pobřinkují, pobřinkují, jak ty trouby vytrubují, vojáci jak prozpěvují. A jak táhnou, znenadála, znenadála bledý jezdec k němu cválá, ten, co mu svou lásku dala. Zanechal jsem děti v dáli, děti v dáli, na postýlce ještě spaly, chuďátka, víš, jsou tak maly. Padnu-li , Bože svatý, Bože svatý, urve-li boj ten klatý, ujmi se jich, bratře zlatý!“ Jak to slyšel, trhl ořem, trhl ořem kamarád ten němý hořem, jako trhá vichr mořem. V očích jemu slzy stojí, slzy stojí, Srdce puknout se mu strojí Sám-li přijdu, budou moji.“ Slunce pálí, bubny bijou, bubny bijou, vojsko táhne velkou silou se šablenkou, věrnou milou. Byla bitvastrašná byla, strašná byla, pole krví zavlažila, lidským tělem pohnojila. A tam doma dítky svěží, dítky svěží vyhlídat tátu běží, a on s druhem v šachtě leží.

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

190. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VOJNA. (František Táborský)
  2. ROMANCE O KILIÁNOVI. (Josef Kalus)
  3. Evrozína. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  4. XI. Na hřbitově drobné hoše (Jan Neruda)
  5. STESK PO DOMOVU. (Karel Babánek)
  6. 583. Tu sem také kohos uviděla, (Jan Kollár)
  7. MSTA. (Jan Vlk)
  8. Zvony. (Matěj Havelka)
  9. EJA HÚJ! (František Táborský)
  10. Květoslav a Kráska. (Milota Zdirad Polák)