Valašské hory.

František Táborský

„A ty naše hory, Bože, to sú hory! Na nich prozpěvujú archandělské sbory. Ach, dyby to byly archandělské kůry, věru že by nebe protrhlo se s hůry. A to tam slunečka samým smíchem svítí: děvčata slunečka zpívajú jak kvítí. Tak by nezazpíval skřivan ani kosi, když už vypil z rána sto kalíšků rosy. Tak žádný pan rechtor zpívať nenaučil, dyby svoje husle. tisíc let byl mučil. A mě moja milá už tak učí zpívať, dyž mi na srdečku večír dá se zhřívať. To mi předzpěvujú všeckých svatých sbory, a dyž od ní vyjdu, zpívajú mi hory. Hory naše, hory, co ste vy za hory! Do samého nebe pnú se vaše jedle, pnú se vaše bory!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

282. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 153. Horský. (Jan Petr Jordan)
  2. báseň bez názvu (Rudolf Pokorný)
  3. V roklích. (Adolf Heyduk)
  4. SLOVENSKU. (Adolf Heyduk)
  5. LÍPA. (František Odvalil)
  6. Rozdíl. (Adolf Heyduk)
  7. Pěkné předsevzetí. (Adolf Heyduk)
  8. Horská chasa. (Rudolf Pokorný)
  9. VÍSKA BEZ CHLAPCŮ. (Adolf Heyduk)
  10. Na Osikově. (Rudolf Pokorný)