Noci na Arkoně.

Převlídně přijal mne hostitel nový(D4a) svlíkl mi plášť a tázal se sladko(D4a) nejsem li hladov Neměl však nic leč(D4a) vajíčka s šunkou Bohové chtěl jsem(D4a) zvolat jak každý ve starých hrách těch(D4a) falešných totiž řve brněný hastroš(D4a) kdykoliv shlídne neb opouští scénu(D4a) Chtěl mi to nahradit zábavnou řečí(D4a) Sedl a začal vyprávět živě(D4a) jaká dnes loď sem připlula s hostmi(D4a) kolik jich bylo a kolik jich bývá(D4a) Oknem a dveřmi blýskalo moře(D4a) hluk jeho zaléhal hrdě a slavně(D4a) Potom když viděl že řeč ta mne baví(D4a) zrovna jak pastora který tu seděl(D4a) se dvěma menšími studenty syny(D4a) odkudsi z východních Prus byl tak pravil(D4a) ze krajů zněmčených sám se mi přiznal(D4a) po jídle se syny modlitbu šeptal(D4a) vyprávěl dále s podivnou chutí(D4a) pozdní snad večer pomáhal tomu(D4a) z života drsných rybářů plavců(D4a) šílený živel jak lodi sem zahnal(D4a) zahnal a ztroskotal Ráno jsem spatřil(D4a) na zdi jména těch ubohých lodí(D4a) Oknem a dveřmi svítilo moře(D4a) šum jeho bujným zněl junáckým smíchem(D4a) Na podzim co tu bývá prý bouří(D4a) jaká je zima divoká pustá(D4a) vesnice vůkol hluboko leží(D4a) nebývá možno vyjíti pro sníh(D4a) nadarmo oheň v kamnech tu praská(D4a) nadarmo leží ve stole karty(D4a) odloučen maják i hostinec trčí(D4a) za to však skřivánek první jak milý(D4a) Tak on všelicos příjemně mluvil(D4a) Tuleně též nám ukázal hbitě(D4a) kterého sám prý chytil a vycpal(D4a) Byl jsem však nemluvný moře jsem slyšel(D4a) svobodnou mluvou jak rozpíná hruď mou(D4a) Pán by as lehl on s úsměvem ptal se(D4a) Vzduch náš je silný a dřímotu snáší(D4a) Tak jenom na horách člověk si zchrupne(D4a) Najednou jako by smrt tiše přišla(D4a) člověk už leží jako by zabit(D4a) prsa jen pozvolna široko dmou se(D4a) do tváří vstoupá ruměnec horký(D4a) jak by se do duše vrátila mladost(D4a) Tak zrovna bývá před vzchodem slunce(D4a) noc ještě cítíš a východ už rdí se(D4a) Bezděky člověk zamyslí se tu(D4a) jako když před ním tiché spí moře(D4a) An tak mluvil shon slyším tleskot(D3a) herojským vlny zpívaly rytmem(D4a) Co v tobě dřímá tělo tu spící(D4a) Ztlumená bouře či bolest či štěstí(D4a) Či snad jen líná zívavá nuda(D4a) Až ty se vzbudíš vzkypí tvá bouře(D4a) Či budeš zpívat na chvíli štěstím(D4a) Či budeš dusit prohořklé srdce(D4a) Tak je mi zřím li na tělo spící(D4a) jako když hledím na ztichlé moře(D4a) Avšak vidíte proto mne láká(D4a) moře i život věčný ten zápas(D4a) s příměřím krátkým s nejistým koncem(D4a) Z dálky to dunělo bouravým tlukem(D4a) kypícím vzruchem tvůrčí jak dumou(D4a) Pravda moudře můj hostitel mluvil(D4a) Byl to též zkušený otec a děd též(D4a) dlouho tu býval majáku strážcem(D4a) Snad také proto tak hovořil vážně(D4a) že tady seděl pruský ten farář(D4a) Snad bude východ slunce dnes krásný(D4a) Mám snad zbudit Stojí to za to(D3a) Takto mluvil hostitel dvorný(D4a) když tu služka červenolící(D3a) se svíčkou přišla a k dřevěným schodům(D4a) na půdu vedla mě v pokojík světlý(D4a) Měsíc v něj šilhal jak zvědavý chlapec(D4a) Okna nepřiléhala všude(D4a) od dveří od oken vítal mne vítr(D4a) Za to ten rozhled Byla již půlnoc(D4a) Po moři rozlil se měsíc tak bílý(D4a) Zář jeho v náruč chytaly vlny(D4a) v dálku ji nosily se smíchem dětským(D4a) trousíce po cestě stříbrné vločky(D4a) třepení zlaté jež házely na břeh(D4a) Kamsi až do dálky lesklo se moře(D4a) temně zelené s magickým svitem(D4a) s pozadím černým bájivou chmurou(D4a) Žhoucí pruh jak po lodi brázda(D4a) vlek se tu kamsi až v mystickou dálku(D4a) jako by rytíř přejel tu gralský(D4a) K tomu ty hvězdy sršivé čisté(D4a) Hned by ti mysl vstoupila v loďku(D4a) po zlaté dráze té na ostrov plula(D4a) na vzdušné hrady s arkýři věžmi(D4a) se pěvci ballad s výkvětem paní(D4a) s hlaholem rohů ohařů vytím(D4a) s kořistí zázračnou ze svaté země(D4a) s gotickým dómem tužbou všech tužeb(D4a) zkamenělou modlitbou lidskou(D4a) na zvucích varhan kde ulétá mysl(D4a) do končin rajských k lučinám hvězdným(D4a) U moře věru středověk básnil(D4a) nočnímu nebi on uloupil kouzlo(D4a) máj když byl na zemi mámivě vonný(D4a) Já však se těšil na moře jasné(D4a) s nebem kdy lehkým se o závod modrá(D4a) rozhřáto zdá se líbáním slunce(D4a) Slunce toť život a moře to síla(D4a) Pod sluncem klas roste růže i píseň(D4a) Pod sluncem u moře zpíval i Homér(D4a) Zavřel jsem okno však stále jsem slyšel(D4a) moře jak pod okny mluví mi ze sna(D4a) Dlouhými oddechy hruď se mu dmula(D4a) tichounko běžely chychotné vlny(D4a) po jeho prsou s tajeným smíchem(D4a) tichounko běžely k bílému břehu(D4a) až náhle zašplíchly zatleskly hlasně(D4a) Děti tak s otcem hrají si v loži(D4a) skotačí smějí se válejí škádlí(D4a) Volným tak šplíchaly tleskaly tempem(D4a) cítils jak zdravý klidný to oddech(D4a) jaké to nadlidské tělo tu dřímá(D4a) Dobrou noc milý neznámý obře(D4a) Ulehl jsem Ale kterak usnout(T5f) Pod mým oknem šplounaly si vlny(T5f) tleskaly a třískaly jen o břeh(T5f) Jak by vlny mohly takto zvučet(T5f) kovovým tak zvukem kterak hlučet(T5f) Rekové to vrátili se z boje(T5f) na zem házejí své těžké štíty(T5f) těžké štíty meče ocelové(T5f) Země od nich řinčí břehy září(T5f) Snad že také brzy počne píseň(T5f) Vítězstvím snad zarokotá struna(T5f) Cítím cítím hlava jako v ohni(T5f) tiše jako mlha vystupují(T5f) šeré báje pradivoké mythy(T5f) Se protějších břehů skandinavských(T5f) mílové já slyším dunět kroky(T5f) obrů chechtot surový a šprýmy(T5f) na to klení nad pekelnou vřavu(T5f) bouchání pak o zem a zas smíchy(T5f) jak jsem to kdys čítal v staré Eddě(T5f) Jistě že tam pranice se strhla(T5f) Thorr hromotluk pere se tam s obry(T5f) a jim všem se z dálky směje Hödur(T5f) slepý bůh tmy A obřisko Geirrödh(T5f) lstivý drzý před jeskyní leží(T5f) zrzavou on hlavu vložil na klín(T5f) zlatovlasým dcerám ouží bradu(T5f) hýbá nosem jak mu češou vlasy(T5f) mrká štíří se a tluče nohou(T5f) Kdybych já tak potkal Svjatogora(T5f) utopím ho lotra jako kotě(T5f) Nezamukly dcery mřely strachy(T5f) sám on obr řeči své se šklebil(T5f) Co tak Geirrödh nadýmal se žabsky(T5f) Svjatogor tam na severu seděl(T5f) na bílé až Rusi tak jen seděl(T5f) v rovině jak hora v oblacích až(T5f) maje hlavu obříček to ruský(T5f) A jak dýchal dýchal chladným vzduchem(T5f) teplý jeho dech se valil v západ(T5f) jako mlhy Řekli byste Kouří(T5f) hle a z jaké dýmky Vždyť to sopka(T5f) Tak on seděl obříček ten ruský(T5f) Slyšel vše a vše co Geirrödh mluvil(T5f) Myslil Podřímni si chlapci řeční(T5f) Ale chlapci nedalo to klidu(T5f) Kdybych já tak potkal Svjatogora(T5f) oškubám mu hlavu ba i bradu(T5f) oškubám ho hrome jako husu(T5f) Trhly sebou zlatovlasé dcery(T5f) vzkřikly strachy on však jen se šklebil(T5f) Pohnul pyskem Svjatogor tu hrozný(T5f) I utři si bradu pyšišvorku(T5f) Ale chlapci nedalo to klidu(T5f) nedalo to klidu pyšišvorku(T5f) Kdybych já tak potkal Svjatogora(T5f) ať jsem baba když mu nevytrhnu(T5f) obě uši jak kohoutu ocas(T5f) Obě uši jak kohoutu ocas(T5f) Svjatogor si po něm opakoval(T5f) dech vypustil jako šerou horu(T5f) Co ten klučík všechno nablábolí(T5f) Dvě má dcery tak před nimi mluví(T5f) Jaká potom kázeň má být v lidech(T5f) K vůli dcerám potrestat ho třeba(T5f) nechať zvědí mrav že vládne světem(T5f) a že kletba každého hned stihne(T5f) kdo jak Geirrödh nečistou má hubu(T5f) Dám já tobě kluku naučím tě(T5f) Obě uši jak kohoutu ocas(T5f) Takto mluvil takto podumal si(T5f) Svjatogor náš obříček to ruský(T5f) oddechl si mhou se zatměl obzor(T5f) A když v mrazivém a čistém vzduchu(T5f) teploučký dech jeho roztratil se(T5f) na nohou stál obříček náš obr(T5f) hlava jeho kdesi pod hvězdami(T5f) ramenoma zdá se zboří nebe(T5f) při nejmenším aspoň rozrazí je(T5f) Rozkročil se ach jaký to rozkrok(T5f) Jeden krok a u moře byl Baltu(T5f) Balt překročil jako mlýnskou strouhu(T5f) a už stojí v zemi skandinavské(T5f) před jeskyní zrovna Geirrödhovou(T5f) Do sluje hned dcerky prchly s křikem(T5f) prchly jak dvě slípky před luňákem(T5f) Hle a obr Svjatogor náš milý(T5f) usmívá se rtoma jen si hraje(T5f) jak tu stojí na Geirrödha hledí(T5f) Tuším že jsi před chvílí tu řečnil(T5f) Na dně mořském že prý písek sladký(T5f) a že rád bys olízal ho trochu(T5f) Takto pravil rtoma jen si hraje(T5f) Roztřásl se Geirrödh hrozným strachem(T5f) Přísahám ti Svjatogore poslyš(T5f) že jsem vždycky sousedem ti věrným(T5f) věrnějšího sotva v zemi najdeš(T5f) Neruš prosím svatého nám míru(T5f) Svjatogor však jen se pousmíval(T5f) I jen hleďme jakýs ty to řečník(T5f) Na slova zřím pořádnou máš hubu(T5f) A když řek to s úsměvem tak dobrým(T5f) za kštici on Geirrödha hned zdvihl(T5f) byl to také obr kolohnátek pěkný(T6f) Svjatogoru skoro po pás sahal(T5f) vyzdvihl jej zatřepal jím lehce(T5f) jako mrkví když ji vyrveš zemi(T5f) A když jím tak hravě zatřepetal(T5f) Máš prý žáhu sousede můj věrný(T5f) Od toho je dobře ochladit se(T5f) řekl mu a žblunk s ním na dno moře(T5f) Vystříkly hned vlny polekané(T5f) vystříkly až k nebi vysokému(T5f) postříkly i hvězdy rozzářené(T5f) a pobřeží kolem do daleka(T5f) Z jeskyní hned vyletěli obři(T5f) i kde jaký bradáč pídimužík(T5f) a ti všichni div nepukli smíchy(T5f) vidouce jak z vody leze Geirrödh(T5f) kterak kleje otřípá se z vody(T5f) vykrucuje promočenou bradu(T5f) kope do skal jež mu v cestě leží(T5f) kamení že na vše strany lítá(T5f) až pak rychle zmizel ve své sluji(T5f) Dlouho ještě ozýval se chechot(T5f) s trpaslíky s obry smálo se i moře(T6f) a já leže smál se z plných prsou(T5f) s těmi obry pídihochy mořem(T5f) smál jsem se těm nehorázným obrům(T5f) i těm starým divobujným bájím(T5f) A jak tak ležím každá moje žíla(J5f) cos příbuzného cítí(J3f) s tím mořem jež hučí a svítí(A3a) to v prsou mých se rozehrála síla(J5f) Vše do života do dálky mne pudí(J5f) tluk srdce touhyplný(J3f) jak chvátavé ku břehu vlny(A3a) to rozbujnělá radost třese hrudí(J5f) To rozbujnělá radost hrudí třese(J5f) že píseň v ní se rodí(J3f) jež zpěvných jak stožáry lodí(A3a) se na vlnách mých citů zvučně nese(J5f) Ach pravá píseň vždy je sladká muka(J5f) den nový v duši tvoří(J3f) že hlava i srdce ti hoří(A3a) a po kladivu sahá tvoje ruka(J5f) Co se tak třepetá posvátná korouhev(Na) Co že tak praskají krovy a trámoví(Na) ve věži vzdorné Svantovítově(Na) Podmílá moře ji bouravou vlnou snad(Na) Hnulo snad základy břehů těch bělostných(Na) Zadul zaúpěl vichr přenáhlý(Na) od břehů dánských přiletěl neviděn(Na) obejmul věž a obletěl chrám(Na) zděný násep a ohradu dřevěnou(Na) kde se to hemží jen blýskotá zbrojenci(Na) vojsky a k věži se navrátiv vysoké(Na) znovu ji objal a zaúpěv divoko(Na) vrhl se do vln že zastříkly zoufale(Na) Arkono s Bohem buď ubohá(Na) Lesknou se na moři dánské koráby(Na) lesknou se na výspě dánští zbrojenci(Na) O překot na lodích svinují plachtoví(Na) vzduté na báně vichrem zběsilým(Na) od břehů zrádných rozjíždějí se(Na) o překot na výspě Dánové vrážejí(Na) na násep nezdolný na pyšnou ohradu(Na) nazpět jak pěna však odrážejí se(Na) Do moře burného na skále křídové(Na) Arkona trčí kolkolem chráněna(Na) mocností bohův a s jediné strany jen(Na) důmyslem lidským Tvrz to posvátná(Na) Po tři už neděle o tvrz tu pekelnou(Na) lámeme oštěpy ničíme řady své(Na) Což snad už ďábel silnější Boha jest(Na) Kde že jsou zástupy andělů nebešťan(Na) o jichžto pomoci biskupe kázal jsi(Na) když jsme sem připluli ve slavný Hod boží(Na) svatého Ducha kdy světíme seslání(Na) O jeho přispění zdali jsi nemluvil(Na) Kde že jest jaký duch moji vůdcové(Na) Mluvte zjevte mi svůj již důmysl(Na) Takto nevrle Valdemar mluvil král(Na) samého Boha dotknuv se rouhavě(Na) ve staně nádherném opodál Arkony(Na) Na stůl pohodil přílbici s nánoskem(Na) na kterém vyryt byl vítěz všech vítězů(Na) přibitý na kříž by lid zbavil křížů všech(Na) Brně šupinatá nemohla utlumit(Na) rozruchy prsou porážkou vzlícených(Na) hvězdnaté ostruhy řinčely po staně(Na) hněvivou ozvěnou pádných kročejů(Na) Což i ti Pomořští chtějí mne zraditi(Na) jako už zradili pokrevnou Arkonu(Na) Kdež dosud vězí Kazimar Bojislav(Na) Baví se zpěvem snad králové Pomořští(Na) Psí to vždy povaha kdo se už odrodil(Na) Mlčel však s pohrdou biskup Absolon(Na) mlčeli vůdcové nevolí rudnouce(Na) Esbern Snare a Suno Ebbason(Na) Z vysoka svítí slunce přejasné(Na) sálavým žárem tráva povadla(Na) Do moře burného na skále křídové(Na) Arkona leskne se tvrz jako nadzemská(Na) uvadá síla dánských zbrojenců(Na) Náhlým tu hlomozem tábor se rozvlnil(Na) jako ta tráva vichrem zmítaná(Na) Letí poslové do stanu králova(Na) Pomořští spojenci Kazimar Bojislav(Na) s velikým vojskem jdou zástupy slávskými(Na) Táhnou Pomořští řadami hroznými(Na) vstříc jim vychází Valdemar s biskupem(Na) Esbern Snare a Suno Ebbason(Na) Do stanu vchází Kazimar Bojislav(Na) Buďte mi vítáni králové Pomořští(Na) S vaší teď pomocí zboříme peklo to(Na) které mi vzdoruje tři celé neděle(Na) Arkonskou pýchu teď se mnou zkrotíte(Na) která vás vyvrhla urputná u víře(Na) ze všech svých svazků Vítám vás Vítám vás(Na) Padne Arkona s vaší teď pomocí(Na) Neníť hněvu nad hněv bratrský(Na) není pomsty nad pomstu pokrevní(Na) Sláv proti Slávu když na smrt zahoří(Na) Nalejte vína Na zdraví převzácným(Na) Číše sem Ať žijou králové Pomořští(Na) Co se tak třepetá posvátná korouhev(Na) Co že tak praskají krovy a trámoví(Na) ve věži vzdorné Svantovítově(Na) Podmílá moře ji bouravou vlnou snad(Na) Hnulo snad základy břehů těch bělostných(Na) Zadul zaúpěl vichr divoký(Na) obejmul věž a obletěl chrám(Na) zděný násep a ohradu dřevěnou(Na) rozčeřil vlny a vrátiv se k ohradě(Na) zaletěl ke stanu pijících králů tří(Na) divoko zahoukl a jako na buben(Na) udeřil na plachty stanu vzdušného(Na) až koly hluboko do země vražené(Na) zaklátily se jak by zlomeny(Na) udeřil znova a s rachotem praskotem(Na) roztrhl stan a povalil k zemi jej(Na) K přípitku povstali právě tři králové(Na) v drátěných košilích s pasy zdobnými(Na) v nohavicích brněných se pláty(Na) stáli tu skvíce se pod slunným blankytem(Na) Valdemare náš sousede vznešený(Na) sám li teď Bůh tobě neseslal znamení(Na) Všech nás lepšího seslal ti spojence(Na) Nač mařit síly boží kde posel jest(Na) Neslyšíš neklidu vichru divého(Na) Neslyšíš praskati trámoví v Arkoně(Na) Mluvit chce vichr ten jásat chce posel ten(Na) hovořit k Arkonským jazykem ohnivým(Na) Jiskrou mu napověz on pak už zakončí(Na) Plášť s nás všech strhl teď sám chce on přikrýt se(Na) purpurem královským sám on chce králem být(Na) Na zdraví novému králi spojenci(Na) Takto připíjel Pomořský Kazimar(Na) se lstivým úšklebkem mžouraje očima(Na) V tu chvíli řvavě se zachechtal Bojislav(Na) udeřil na stůl až zadřinkly poháry(Na) svalil se k sedadlu se hřmotným chechtotem(Na) pravicí zaplácnul o pravé koleno(Na) Chachacha Arkono Chachacha bohové(Na) dál mluvit nemohl král ten Pomořský(Na) Pln jsa údivu stál král Valdemar(Na) oči zabodnuv do dvou králů těch(Na) rty se mu zkřivily zrak jemu zašleh Psi(Na) Tajná však radost vrhla mu v oči smích(Na) Aj což nechápeš králi přejasný(Na) Za dlouhý odpor svůj Arkona hodna jest(Na) věnců vítězných Nuž tedy pošli jí(Na) věnce ve smůle hodně zmočené(Na) jako své nevěstě hoď jí je v ohradu(Na) Prudkou láskou hned vzplane tvá nevěsta(Na) Tak mluvil Kazimar šklebě se úlisně(Na) k řeči té Bojislav chechtal se ještě víc(Na) Směje se Valdemar s biskupem promlouvá(Na) Sám tomu Bůh náš chce biskup mu povídá(Na) Burácí vichr králové čekají(Na) s biskupem čekají dánští též vůdcové(Na) Esbern Snare a Suno Ebbason(Na) Zatrubte k útoku kyne tu Valdemar(Na) odchází Snare a Suno Ebbason(Na) Trouby znějí po dánském táboře(Na) po táboře pomořských Slovanů(Na) zvuk jejich třepetný jasně se rozléhá(Na) Prudko se třepetá na věži korouhev(Na) Plní se ohrada řadami obhájců(Na) Dánové řadí se k novému útoku(Na) křídla jim tvoří z Pomořan Slávové(Na) praky jich k náspu blíž posouvají se(Na) věže též dřevěné s mostem padacím(Na) na kolech těžkých a válcích dubových(Na) Půl dráhy přešlo už slunce po nebi(Na) nalilo žáru do vzduchu dusného(Na) sotva že pocítíš chládek od moře(Na) Ba i ten vichr žárem je prosycen(Na) Do moře burného na skále křídové(Na) Arkona leskne se tvrz jeho nadzemská(Na) Nad ní k obloze bělavé od žáru(Na) věž ční vysoká Svantovítova(Na) kol ní polétá vlnné jak kadeře(Na) prapor přesmělý boha velkého(Na) Hlaholí trouby po dánském táboře(Na) vítr je roznáší daleko na ostrov(Na) zanáší k samé i vesnici rybářské(Na) k tichému Vítovu v kotlině pobřežní(Na) který je od zadu zastíněn pahorky(Na) k východu hledí pak na moře šumící(Na) Pust byl teď Vítov Všichni se utekli(Na) do blízké Arkony ohrady prostorné(Na) vzavše i děti a ženy a zásoby(Na) Zůstal jen Vuk stařec osleplý v boji kdys(Na) ve statku nejbližším ku břehu mělkému(Na) sivá pak stařena v sousedství příbuzném(Na) S nimi tam zůstala jediná koza a(Na) pes černý huňatý dětí miláček(Na) Což se mnou v ohradě starcem ubohým(Na) Místo jen zaberu jiným potřebné(Na) jímž třeba spořiti pro ty kdož statni jsou(Na) Po druhé o zrak bych se tam oloupil(Na) Hůl má tam marně by capkala vodila(Na) marně by hledala stezky bezpečnost(Na) slepa by ztrnula při prvém kročeji(Na) slepa a ochromlá na cizí prostoře(Na) Zde ona živou a čilou je bytostí(Na) zde ona dvé má bystrých zřítelnic(Na) zde mi ji zvyk dlouhý odchoval s nutností(Na) za družku nerozlučnou dal mi ji(Na) Vodí mne po dvoře zahradě sousedstvu(Na) vodí mne k mořskému břehu kde usednu a(Na) nalíčím na ryby vodí mne k pahorku(Na) odkud mi svítívá ze tmy se problýská(Na) krásná ta vyhlídka na moře na ostrov(Na) jak jsem jí za mlada kdysi se těšíval(Na) když jsme tam pásali stáda do nocí(Na) Odtamtud zíral jsem rád vždycky k Arkoně(Na) s tajemnou bázní a zbožným úžasem(Na) mněl jsem že slyším i vlání třepotné(Na) posvátné korouhve Svantovítovy(Na) V přítmí zraků mých dosud skví se mi(Na) Bohové zrak vzali sluch mi však nechali(Na) nechali pamět mi jasné vzpomínky(Na) slyše vidím vše velebím bohy já(Na) Což se mnou v ohradě Arkonu bohové(Na) ochrání jedině s nimi pak rekové(Na) já stařec osleplý mohu jen modlit se(Na) a to zas tam nejlíp kde vidím vzpomínkou(Na) Bohové veďtež vás Já tady zůstanu(Na) Takto se loučil Vuk když před Dánem(Na) z Vítova kde kdo utíkal v Arkonu(Na) ve zmatku pláč kdy zněl kletby a modlitby(Na) hlasy též káravé těch kdož moudřejší(Na) Přes tři už neděle Vuk starý živořil(Na) o mléku kozím a o rybách které mu(Na) nad ohněm stařenka opékala starostně(Na) na prut je napíchnuvši hrotitý(Na) Sám on chytal je trpěliv bavě se(Na) čekáním dlouhým a marným přečasto(Na) Doma pak na prahu sítě plétával(Na) Sklání se slunce k západu tichému(Na) nalilo žáru do vzduchu dusného(Na) ale už cítíš chládek od moře(Na) Ba i ten vichr chládkem už ovívá(Na) Vyšel Vuk po známé pěšině k pahorku(Na) hůlkou před sebou poklepávaje(Na) cítě v pravici každý kamínek(Na) každou jamku deštěm vyrytou(Na) anebo dobytkem jenž se tu pásával(Na) Před ním pes černý vesele pobíhal(Na) všechny kameny očichávaje(Na) do všech děr myších funě zvědavě(Na) vesele vrtěl mrštným ohonem(Na) Na hřbetě pahorku staříček usedl(Na) rukávem utřel pot s čela řinoucí(Na) šediny utřel stříbrné prořídlé(Na) Jemu u nohou pes used huňatý(Na) Aj hle po stezce belhá i stařenka(Na) před ní mekajíc koza jde bradatá(Na) škubá travičku z nízkých též keřů list(Na) Umdlena spocena stařenka přisedá(Na) k Vukovi starému zamyšlenému(Na) Sedí tu oba jak zpuchřelé stromy dva(Na) bez větví mohutných se vnitřkem vyssátým(Na) stráveným věkem a sněhem a lijákem(Na) že v něm teď v nečase pasák má útulek(Na) a jenom nahoře malé dvě větvičky(Na) útlounké zelené usmívají se(Na) jak by vítaly očima dobrýma(Na) Tak tady sedí omšené skalky dvě(Na) Aj slyš nad nimi ve vzduchu prohřátém(Na) trýská písnička samá perlička(Na) jak by z hrdélka lila se dětského(Na) na zem sypala jasné perličky(Na) aj to nad nimi zpívá skřivánek(Na) Slyší ho Vuk starý hlava vzpřímená(Na) naslouchá napjatě rozesmívá se(Na) svět v ní široký klenba nebeská(Na) moře modravé ostrov v něm zelený(Na) hluboké zátoky mořem proryté(Na) břehy bělostné bukovím porostlé(Na) všechno to vidí on písní skřivánčí(Na) Po krátkých přestávkách vichr zadouvá(Na) jak by vyrvat chtěl všecko ze země(Na) vyrvat a vrhnout zoufale do moře(Na) Zadouvá prudko a v hukotu zanáší(Na) hlaholy trub dánských víření hlomozné(Na) Vrčí pes Vuk mlčky naslouchá(Na) Hluk stále větší je silnější hroznější(Na) slyšeti temný praskot a rachot(Na) hučící vichr však tlumí a taví jej(Na) Hlasněji pes vrčí hýbá nozdrama(Na) nevrle sebou už trhá až divokým(Na) vyskočil skokem a zavyl protáhle(Na) Rázem též stařenka vykřikla pronikle(Na) zakryla oči a smyslů jak zbavena(Na) upadla k zemi třesouc se osykou(Na) dýchala ztěžka jak zápasem smrtelným(Na) Probral se z dumání Vuk starý bojovník(Na) uvyklý ku třesku zbraní a rachotu(Na) a také lhostejný Což s tebou starucho(Na) klidně se otázal Zjevil se ve statku(Na) Dán snad loupežný Avšak stařenka(Na) rychle se zvedla a s hlasitým vzlykotem(Na) belhala s pahorku jako bez smyslů(Na) Koza jež zatím pásla se poklidně(Na) vidouc stařenku bráti se s pahorku(Na) zamekla dvakrát a za ní odběhla(Na) Co se ti stalo Mluv přec podivná(Na) Ale stařenka nedbá na Vuka(Na) belhá s pahorku jako bez smyslů(Na) Ach ty rozume ženský potrhlý(Na) bez vší rozvahy Všecko křikem jen(Na) pláčem vzlykotem chce on přemáhat(Na) Hej Hej starucho buď přec rozumná(Na) Ale stařenka už je daleko(Na) Zakýval Vuk starý hlavou šedivou(Na) Tak tak ubohá Už je stařičká(Na) Polekal ubohou divoký zbraní třesk(Na) Nepomní ubohá mocní že bohové(Na) zachrání Arkonu je li v tom vůle jich(Na) A naši rekové s jejich tam pomocí(Na) odrazí Dány nikoliv po prvé(Na) Přece však neklid mu prsa spjal široká(Na) Pes sebou trhal a dral se ku předu(Na) odskočiv od starce jako posedlý(Na) protáhle vyl a jaksi zplašeně(Na) a opět ke starci tiskl se bázlivě(Na) kňuče mu u nohou funě a chvěje se(Na) Cosi je na blízku nezvykle cizího(Na) přemýšlel stařec Co mně však zbývá tu(Na) Celý můj svět je ta pěšina uzounká(Na) ze statku k pahorku s pahorku ke statku(Na) od statku k břehu a kousek po břehu(Na) Pohnu se odtud a svět je mi propastí(Na) Kam bych se hýbal Byl však už neklidný(Na) Rachot bitevní hruď mu rozvířil(Na) vzpomínky dávné oživovaly(Na) V tom jeho pes věrný zaštěkal radostně(Na) skoky chvatnými odběhl od něho(Na) Hej starče Hej Vuku slyší volání(Na) hlas je mu známý hlas to mladistvý(Na) Křovím se prodírá junák statečný(Na) v oděvu rozdraném stojí už u něho(Na) Kol něho skáče pes všecek změněný(Na) přiléhá hlavou dovádiv ku zemi(Na) a opět skáče k pasu až junáku(Na) radostně mruče a vesele štěkaje(Na) Nedbá však junák věrného pozdravu(Na) Bohové s tebou starče nešťastný(Na) a přece šťastnější nad nás nad všecky(Na) udýchán volá se tváří zděšenou(Na) Poznal už Vuk starý hlas ten mladistvý(Na) z devíti sestřiných synů to nejmladší(Na) z blízkého Volína plavec odvážný(Na) Kde jsi se vzal tady kmet děl udiven(Na) Vždyť přece vyšel jsi chrániti Arkonu(Na) Kam tak udychtěn dále se ptáti chtěl(Na) Neptej se neptej se synů nešťastných(Na) ty jenž jsi šťastnější nad nás nad všecky(Na) Bohové hrůzy tě zbavili největší(Na) hrůzy a hanby Kdybys byl vidomý(Na) viděl bys ubohý kterak tam kterak tam(Na) Arkona v plamenech dohořívá už(Na) Kmetovi srdce rozbušilo se(Na) hrdlo se sevřelo jak by pěst silná(Na) jemu je zadrhla Uvázlo slovo v něm(Na) Ruce a kolena rozetřásly se(Na) Hlava však trčela ztrnule vzpřímena(Na) jak by zachytit přála si zdali též(Na) vichr mu potvrdí zprávu tu přehroznou(Na) trčela nehnuta jako kamenná(Na) S Bohem buď staříčku rozmilý Vzmuž se již(Na) K Rugardu do Korenice chvátám já(Na) s poselstvím o síle dánské a krutější(Na) mstivosti králů ach rodných Pomořských(Na) Postůj přec vypravuj slepci podrobně(Na) zašeptal Vuk sedě se hlavou vzpřímenou(Na) Slyš tedy předrahý Sotva že ráno dnes(Na) Pomořští přitáhli s nimi i králové(Na) Kazimar Bojislav byla hned porada(Na) ve staně královském Valdemarově(Na) Jaké jich porady nevím ale už(Na) s poledne vojska se řadila obojí(Na) praky jich k Arkoně posouvaly se(Na) věže též dřevěné s mostem padacím(Na) na kolech těžkých a válcích dubových(Na) Zběsilý vichr burácel kolkolem(Na) kácel stany a roztrhal králův stan(Na) Neslyšel já jsem hrůzy takové(Na) ani na moři za bouře nejkrutší(Na) jako dnes praskaly krovy a trámoví(Na) ve věži svaté Svantovítově(Na) Prapor posvátný šlehal po věži(Na) svíral hrudi nám dusnou předtuchou(Na) Ale důvěru vlíval nám velekněz(Na) V tom zvuky trub dánských zazněly třepetné(Na) Divokým přívalem ženou se Dánové(Na) na obou křídlech Bůh zatrať Pomořští(Na) Metají kamení šípy a oštěpy(Na) ohrada naše však vzdorně jim směje se(Na) Plno je pod ní Dánův útočných(Na) v krvi se válí se svými spojenci(Na) od našich kamenů šípův a oštěpů(Na) Trčela Arkona tvrz jako nadzemská(Na) V tom náhle Dánové k našemu údivu(Na) couvají od náspu hledíme zvědavi(Na) hle oni ohně rozkřesávají(Na) po celé řadě a nežli se nadáme(Na) hořící věnce už lítají k ohradě(Na) věnce smolné s frkotem hořící(Na) sem tam na náspu zachycují se(Na) zalétají až na střechy obydlí(Na) k božímu chrámu však nedoletují(Na) Pokřik a zděšení v naší ohradě(Na) Část nás se rozbíhá rozlízá na střechy(Na) dusíc zrádné ty věnce a zhazujíc(Na) na zem je na skálu sekerou jiní zas(Na) trámy rozhořívající se roubají(Na) na zem je házejíce a na skálu(Na) ze zřídla jiní vodu čerpají(Na) ale to kapka je pro žízeň obrovskou(Na) a také krůpěj ta došla za chvíli(Na) S prázdnými vědry ženy se vracejí(Na) ve zmatku střeštěném snášejí džbány a(Na) objemné hrnce v nichž mléka jsou zásoby(Na) chrlí mléko to v syčící plameny(Na) Co my tak hasíme v ohradě na střechách(Na) s ohrady jiní zas metají šípy a(Na) oštěpy na šiky útočné zuřivé(Na) Náhle tu vichr zadul zběsile(Na) zanesl na střechu věnce hořící(Na) na střechu samého chrámu božího(Na) Řev divý skřeky zazněly šílené(Na) z našich zástupů dětí kvílení(Na) výkřiky žen jež s dětmi střeštěně(Na) pobíhaly a rukama lomily(Na) an tu Velekněz s tváří ubledlou(Na) s očima jasnýma plnýma síly a(Na) víry a odvahy ujal se velení(Na) ženy a děti odvedl ke straně(Na) pozadní bezpečné čnící do moře(Na) nám pak strhnouti střechu chrámovou(Na) rozkázal rozhodně Plamen už šlehal z ní(Na) Trvalo dlouho než jsme ji strhali(Na) Teď už je bezpečna věž ta posvátná(Na) čnící vysoko nad chrám vznešený(Na) Zdi pak chrámové živlům vzdorují(Na) chrání poklady Svantovítovy(Na) Tak jsme myslili oddychujíce(Na) Jinak však tomu chtěli bohové(Na) Širým prostranstvím celou ohradou(Na) jeden jediný výkřik vydral se(Na) jak by z jednoho hrdla obřího(Na) Z věže to vysoké dole u chrámu(Na) jako mrštná zmije se vyplazil(Na) ohnivý jazyk a lačně lízal ji(Na) stále jsa delší a prudčí a žravější(Na) a za ním po stranách druzí se vyšvihli(Na) jak by v té věži hnízdo se skrývalo(Na) ohnivých hadů rostoucích na draky(Na) Náhle k nim zašlehla korouhev posvátná(Na) sotva jen zašlehla zasvištělo to(Na) po celé délce plamen ji přeběhl(Na) mžikem jak myšlenka ohnivě perutná(Na) Okamžik stáli jsme němi a bez sebe(Na) v žilách tu všechněm krev nám zastydla(Na) Zrakové vytřeštění němými(Na) pohledy ptali se Kterak to možno je(Na) Veta už veta je po nás mluvily(Na) zsinalé tváře bezkrevné hrobové(Na) Hořící třísku tam aniž jsme viděli(Na) zanesl patrně vichr zběsilý(Na) Potom co dálo se starče nezvídej(Na) Za malou chvíli v jediném plameni(Na) věž stála svatá jak pochodeň obrovská(Na) ohnivý sloup jenž vlnivě plápolal(Na) Vichr bezuzdný živil jen plameny(Na) roznášel ohradou kusy hořící(Na) Za této zvěsti Vuk jenž dosavad(Na) naslouchal se hlavou ztrnule vzpřímenou(Na) na hřbetě pahorku sedě jak skalisko(Na) vrhaje před sebe stín černý podlouhlý(Na) neb za ním slunce už k moři se sklánělo(Na) pozvolna schyloval šedivou hlavu svou(Na) až již hlouběji schýlit se nemohla(Na) Na náspě zatím zápas byl zuřivý(Na) Po celé délce Pomořští s Dánskými(Na) hnali se útokem padali řadami(Na) řadami padali ach též Arkonští(Na) Pln nás byl násep se strany ohrady(Na) žár sálal nesnesný se strany dánské pak(Na) oštěpy šípy a kameny ze praků(Na) Krovy se řítící mnohé z nás pohřbily(Na) smrt však přemnohým zdála se vítána(Na) Padl i Velekněz řídící obranu(Na) Starče viděl jsem syny tvé viděl i(Na) vnuky tvé kteří tam na muže dospěli(Na) ačkoli věk jich má daleko k poledni(Na) Běhali hasili hořící trámoví(Na) házeli na skálu k moři by padalo(Na) a zase na náspě praví jak sokoli(Na) metali šípy a zabité raněné(Na) snášeli s náspu v pozadí bezpečné(Na) tam kde se tísnily ženy s dítkami(Na) Plakal bys vida ty sokolíky své(Na) Co s nimi dále už říci ti nemohu(Na) Také bratry své zahlíd jsem v zápase(Na) zahlíd jak Gleb dobrý druhý po věku(Na) svalil se s náspu zasáhnut kamenem(Na) A co tak hořela střecha chrámová(Na) křídla dřevěná sem tam i ohrada(Na) co takto věž celá hořela lítá jak(Na) vášeň a pomsta a ukrutnost nelidská(Na) na klidných sedadlech tři tam králové(Na) Valdemar Dánský a králové Pomořští(Na) Kazimar Bojislav naproti Arkoně(Na) na pevných sedadlech usedli vysoko(Na) dravě zraky své upírajíce(Na) k ohradě vzdorné již již se kořící(Na) Tři tam králové jako vlci tři(Na) seděli vysoko zrudlí vítězstvím(Na) zraky jich těkaly jako tři rackové(Na) mořští ti jestřábi kol hrdé Arkony(Na) Od nich poslové k vůdcům lítali(Na) Ale v Arkoně hrůza rostla jen(Na) žár byl nesnesný posádka prořidla(Na) k tomu věž svatá vysoká ohromná(Na) hořící jediným plápolem hukotným(Na) hrozila pádem a zassutím všechněch nás(Na) Starče Vuku náš předrahý tys už se(Na) schýlil jak břeh starý zpustlý a podmletý(Na) Bídu všech běd nyní slyš a mně s bohem dej(Na) Arkona vzdala se Za šlehu plamenů(Na) zrovna tam smlouvají tři slyš králové(Na) Valdemar Dánský a Kazimar Bojislav(Na) smlouvají s Arkonou její potupu(Na) Bohové od nás odvrátili se(Na) tobě snad starče dál budou milostní(Na) Vzchop se přec vzpamatuj Večer blíží se(Na) studený chlad brzy zavane od moře(Na) Rád bych tě s pahorku zavedl do statku(Na) spěchat však musím s tebou tu pomeškav(Na) k Rugardu do Korenice s poselstvím(Na) přesmutným Bratří mne vyslali při vzdání(Na) Unik jsem šťastně spustiv se po skále(Na) neshlídnut od Dánských kteří jen k hořící(Na) věži a ohradě upřeli zraky své(Na) Hrůza mne činila šíleně odvážným(Na) byla mi v patách kam jsem se obrátil(Na) Když jsem už hnal se na tvůj pahorek(Na) odkud zahlíd jsem opět Arkonu(Na) v rozkroku stanul jsem jako před jamou(Na) Věž právě hořící jediným plápolem(Na) celou svou délkou k dýmné ohradě(Na) naklonila se překlonila se(Na) rána hromová vzduchem otřásla(Na) za ní ohnivý sloup se vyvalil(Na) s dýmem přehustým jiskrami sršícím(Na) Když se on roztratil věže nestálo(Na) Bozi nás odvrhli ty mně teď s Bohem dej(Na) K Rugardským pádím aby si zlepšili(Na) náspy a ohrady chtějí li vzdorovat(Na) útokům Dánských a Bůh zatrať Pomořských(Na) S Bohem buď drahoušku zvolal a zmizel už(Na) na zadním svahu dlouhého pahorku(Na) Pes za ním poskočil vrtě ohonem(Na) brzo však usedl s ušima schlíplýma(Na) Schýlený stařec ani se nepohnul(Na) Za ním slunce už přešlo dráhu svou(Na) dodalo síly klasům vyšvihlým(Na) lukám i hájům lesům dumavým(Na) k lidem jiným zas ubíralo se(Na) S ním se rozloučit vyšly červánky(Na) v rouchu svátečním zlatém a růžovém(Na) volné a veselé v dětské až náladě(Na) jak by vypluly z ráje samého(Na) Daleko zašly se sluncem v cizí svět(Na) rudý jen pruh po nich zůstal na dráze(Na) v obloze tiché a ztmívající se(Na) Po nich pozvolna proskakovaly(Na) sem tam hvězdičky v dálku hledíce(Na) jako dětičky za svým tatíčkem(Na) hlučně jedoucím do města cizího(Na) Nejdřív ty větší za práh nebeský(Na) vyběhly zvědavě za nimi ostatní(Na) drobnější všecky se vybatolily(Na) až pak starostná vyšla za nimi(Na) s očima dobrýma luna matička(Na) Studený vítr zavanul od moře(Na) zavanul k pahorku k starému Vukovi(Na) Doposud seděl on schýlen jak keř suchý(Na) jak by z těla mu duše ulítla(Na) Jemu u nohou seděl pes věrný(Na) Zachvěl se chladem stařec zamlklý(Na) tělo se roztřáslo stařičké uvadlé(Na) probral se pozvolna povstal a vzpřímil se(Na) Zavrávoraly při prvním kročeji(Na) nohy ztrnulé dlouhým seděním(Na) hned však se vzchopil a hůlkou hmataje(Na) po stezce uzounké bral se s pahorku(Na) každou píď země oťukávaje(Na) Za ním pes zvolna šlapal ba vlekl se(Na) se schlíplým ohonem s ušima svislýma(Na) Pozdní už noc byla němá a prochladlá(Na) se psem když do statku Vuk starý vplazil se(Na) V přítmí dřímal už ostrov a ve stínech(Na) příšerných prorvy a rokliny ležely(Na) v mlze pak měkké údolí široká(Na) vrchní jen cíp planul září jak severní(Na) to tam dohořívala posvátná(Na) Arkona(Na)