NA VALAŠSKÝCH HORÁCH.
NA VALAŠSKÝCH HORÁCH.
Na valašských horách, plných lahody,
ale také žaloby,
rozpovídal se mi pasekář,
zdravý ještě muž a otec, hospodář.
Zrovna tehdy zazrávaly jahody.
„Víte, jináč sa to píše, jináč žije.
Dávno už nás učí Bible sama,
že tu rodina sme jedna od Adama;
tvrdí prý i věda, farář ve vsi kázal,
ale dopodrobna to tam nedokázal,
my Evropští s Asijskými před věkem
že prý mluvili jsme stejným jazykem
a že vlastně bratry sme a sestrami
a že Hospodin je jeden nad námi.
Ale je to všecko enem na papíře.
Jináč sa to píše, jináč sa to žije.
V životě sme přeca horší než to zvíře.
Hleďte, zas už sa to všady plaší,
chystá prý sa k vojně, zas už straší.
Proč? Zač? Cožpak ubližujem kemu?
Bereme mu co a přidáváme k svému?
Jak v tým Španihelsku? Tam co slyša vidím,
za to sa já, jak su Valach, stydím.
19
Není možná, každý vám tu řekne z obce,
aby na našem sa pásly cizí ovce
a my spásali zas cizí kopce.
My, co oráme a sejeme a žneme,
my sa se súsedy přeca dohodneme.
Dohodnú sa, víte, i ti fabričtí,
lid, jak my sme, dělný, nikdy nelidští.
Kdo sa nedohodne, snáď až do skonání,
to sú páni.
Páni odjakživa měli rádi honby.
Jenže na zvěř neházali nikdy bomby;
to až teprú dnes jich hážú na lidi,
a ani sa trochu za to nestydí.
Jak to srovnať? Ježíše ctiť v kostele,
a na lidi bomby házať vesele?
A dyž oni hážú, musíme i my
zásobiť sa dobře na ty hostiny.
Na nás bomby, na lid zdravý, dělný!
A co dělať? Rozkaz viditelný:
Vpadne-li k nám s vojskem Herodes,
tož sa přeca musí brániť i ten pes.
Kdy sa z teho bezbožného krúžka
dostaneme? To je těžká zkúška.
Myslím, lepší nastane snáď živobytí,
až víc budú rozhodovať pracovití.
Co říkáte vy?“
I řekl jsem: „To, co vy.“
20