NA PASEKÁCH.
Po kopcích jdeme. Obzor daleký.
Polévá slunce paseky.
Les odběhlý zvědavě od hory;
kus pole se rží, pohankou, brambory;
obrostlá obří skaliska,
pod nimi tichá pastviska.
Tu není módních krámů;
jen obloha věčného chrámu
se klene nad božskou panorámu.
Tam dvě jsme potkali děvčátka,
teprve poupátka.
Sukénky jak z vlčího máku,
očka, co hledí do zázraků,
hlásky jak zpěvavých ptáků.
A nožky bosé
se brouzdaly v ranní ještě rose.
To menší hrálo si na maminku.
Kus dřívka s hadříčkem
– nedotkli byste se ho malíčkem –
stačilo na miminko.
88
A chovalo je tak něžně
a tisklo je ke košilce režné –
kus toho dřívka
se vtělilo mu na andílka.
Tu není módních krámů;
jen obloha věčného chrámu
se klene nad božskou panorámu.
89