Růže – láska.

Hanuš Věnceslav Tůma

Srdcem mým tak tajně cos pohrává, tajně tak, jak vánek v podletí, jako když se z duše poupěti v ranním klidu růže propukává. Mír velebný vůkolí uspává, jakby ctil to svaté početí, pro květ když si poupě zaletí k nebi tam, kde z lůžka slunce vstává. Oheň tam, a síla ohněm živá zardí se, a poupě planoucí v rozkvétání slzou se rozchvívá. Slza? nač? zda život bolest plodí? stráta snu? či osud budoucí? „Lásky svět se v slzách tady rodí!“ Viděl jsem tě v denní kráse tvojí, viděl jsem tě, růže, z večera v slzách tvých, jež skrytě za šera s nocí den ve vonných ňádrech pojí. Marné však ti s takou na mne zbrojí, nestálostí roste nevěra, a já zašel, s sebou nebera pamět než na svadlou růži svoji. Než kdy z rána v slzách jsi tu stála o mých snů mi touze šeptajíc, tu mi svatým ohněm duše vzplála: Tenkrát’s byla, růže, nejkrásnější – vímť já to – vždyť nemám srdce víc, – a jdu zas – než kdo mě ukonejší? Růži – lásku – rodné sestry krásné, slza živí, slza rodívá, nesmělé když poupě zadívá v nebeské se oko čarojasné. Slza ta – ach dítko touhy časné – půlnoční jak dumka důtklivá, na nebi jak hvězda měnivá, která kmitem svítí, kmitem hasne. Slza ta, jak zora z rána zlatá, květů nejkrásnější jesti květ, který rodí první touha svatá. Rodné sestry, boha tajemnější, které neproskoumá nikdy svět, růže – láska – v slzách nejkrásnější! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

325. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kytka. (Karel Marie Drahotín Villani)
  2. II. Pod obrazem Petrarkovým. (Milota Zdirad Polák)
  3. LXXV. Tamo růže kde nevadlé (František Ladislav Čelakovský)
  4. Stesk. (Anna Vlastimila Růžičková)
  5. XLII. Mine den – už se odívá růže, (Vincenc Furch)
  6. Ta jedna slza Tvá. (Ervín Špindler)
  7. UTĚCHA. (Václav Jaromír Picek)
  8. Anince. (Milota Zdirad Polák)
  9. 50. S růží. (Josef Uhlíř)
  10. RŮŽE DUCHOVNÍ. (Karel Dostál-Lutinov)