U vody.

Hanuš Věnceslav Tůma

Pod skalou se řeka proudí rychlou vlnou dál a dál, a mně je tak litostivě, jak bych ji byl vyplakal. Vždyť i jak ta voda rychle ubíhá mi naděje, dál a dál a v nekonečno – kam se srdce poděje? A kdy hvězda v rozvlněnou řeku s hůry nahledne, utratí se v nestálosti, okamžikem pobledne. Umořený tak se dívám na hrob svého života, bez pláče a bez modlitby, v duši, v srdci mrákota. Jasná hvězdo! modré nebe! kdy se stiší vlny mé?! A ta hvězda a to nebe: „nikdy – nikdy – nikdy ne!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

856. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XI. Konečně zármutek všechen (František Gellner)
  2. Krátce. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  3. Smutné dumy... (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. XXII Mých slzí řeky padaly (Emanuel Miřiovský)
  5. Plavba. (František Dobromysl Trnka)
  6. PROUDÍCÍ DÍVKA (Jan Neruda)
  7. 5. Jako vlnky na potoku (Jan Evangelista Nečas)
  8. Z DOB ZAŠLÝCH.*) (Svatopluk Čech)
  9. Loučení. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  10. Láska. (Pavel Josef Šafařík)