Z moderní lásky.
1.
Tajemné to, svaté doby,
první lásky roztoužení,
velký život, krátké snění,
zdraví půl a půl choroby!
První lásky doby něžné,
rozechvění, horování,
v rozkošech bolesti steré,
krásný život, umírání,
od srdcí dvou pohromadě
okamžiky z dnů uvité, –
celá leta okamžiků,
je-li každé o samotě –
věčnost dvojí – věčnost? ano,
jak ta věčnost velkolepé nic!
Věčnost! Kolikrát se na ni
v lásce první přísahalo,
tolikrát se o věčnosti
jen tím slovem „láska“ lhalo!
147
2.
Kdyby věčnost byla dlouhá,
jak to první láska řekla,
krásné by to bylo, hřešit
pro ty věčné muky pekla:
přišli by tam v polobdění,
na polo by jenom spali,
a než by se okoukali,
by o tom pekelném snění
myšlénku jen uchopili –
už by z pekla venku byli.
148
3.
Stratila se světu láska,
a kam ji ti lidé dali?
dívčí oči, dívčí oči,
ty tu lásku rozebraly! –
Rozebraly, roztrhaly,
kousků je z ní na tisíce,
a ty kousky rozházené
nesejdou se nikdy více.
Neb kdo by ji hledal celou,
do všech dívčích oček zíral,
z modrých, černých, všelijakých,všelijakých
po kouskách ji v jedno sbíral –
až by ze světa celého
po všech dívkách sebral kousky,
měl by z celé knihy lásky
vetchý sotva proužek ouzký!
149
4.
Modré oči, snivé oči,
vy jste lásku oklamaly,
černé oči, nerozvážné,
vy jste lásku pošlapaly,
dívčí oči, lhavé oči,
každá láska vámi vadne,
a tak nejlíp tu milovat,
která – nemá oči žádné!
150