Jak truchlivě se uschlý ořech dívá,

H. Uden

Jak truchlivě se uschlý ořech dívá, v plášť z jinovatky, v hustou bílou přízi se celý ukryl, hlava v kápi mizí, a schovává se ruka zimomřivá. Již chtěla se ho dotknouti pěst divá, tu děl jsem: „Ne, snad nassaje si mízy, měl ještě plody, byly dobré, ryzí, a nejspodnější větev byla živá. Snů zbytek klidně dosni, strome starý, až do vršku ti míza nevystoupí, jak dostoupila, dokud byl jsi jarý; jsi jako člověk, síla tvá se níží a každým vzplanutím se k zemi blíží, sen krátký jen a zbytek vždy je skoupý.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

84. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ZLÝ KVĚT. (Josef Lukavský)
  4. GROTESKA (Antonín Sova)
  5. XV. Podzimní lístek. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Stesk. (Viktor Dyk)
  7. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  8. NA MÝTINĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. MILENKY BÁSNÍKŮ. (Viktor Dyk)
  10. OD TÉ DOBY (Josef Holý)