Proslov k padesátileté slavnosti obnovení cís. král. Jičínského gymnasia, přednášen v akademii dne 4. listopadu 1857.

Josef Uhlíř

Jako ten, kdo veškery své síly V ctnosti byl a pravdě pěstoval, By je půlstoletou, věrnou pílí Církvi zas a státu věnoval, Ve pozdnějším čase z hojných díků Raduje se vděčných vrstevníků: Tak i ústav náš skrz půlstoletí S úsilím a péčí hleděl stále K zdaru církve, k zdaru vlasti, krále – Dnes pak toho upomínku světí; A my v předůstojnou tuto dobu Jako vděčné děti matce k svátku Půlstoletou jemu na památku Přinášíme zpěvu dar a zdobu. A zde mnohé vítám v sličném kruhu, Ježto vedla do našeho města K zapravení duševného dluhu Z daleka i blízka známá cesta; Kteří v jinošinském květu mládí K milým sídlům praklassické Musy Jako k přátelům a dobrodincům rádi Víceletou řídívali chůzi. Předc jen skrovnou oněch zřím tu části; Většina jich ducha hřivnou těží Po daleké, všerakouské vlasti Od Sněžky až ku Kotarské věži. Hlásají-tě jedni slovo Boží, Druzí nad zákonem strážně bdějí; Jiní opět k chorobnému loži Zdravonosné léky donášejí; Jedna čásť pak slov a písma mocí Budí lásku k pravdě, ctnosti, kráse, A svým světlem pudíc bludů noci Člověčenstvo doprovází k spáse. Mnozí ovšem – a to teskné boly Rozněcuje v duši citlivější – Sotva ostavili návod školy, S oním světem vyměnili zdejší. I těch mužů hodných více není, Kteří na počátku století K učeliště toho obnovení Snášeli jsou hojné oběti; Jejich ale ušlechtilá jmena Od nás vděčně budou velebena. I král dobrý – za jehožto panství V dlouho osiřalé školské stěny Řeckořímské Musy ze vyhnanství Byly slavně nazpět přivedeny – I on rozloučil se dávno s světem, V dědictví dav lásku svojim dětem. A však jeho duch i jeho jmeno Ve vnuku je znovy narozeno. – Hle! jak slavný císařský byl děd, V míru hájce umění a věd, V hluku války ale statný rek: Tak i jeho vnuk je František... Pod ním školství utěšeně květe – A již vidět, jak rok po roce Nově símě v novou půdu seté, Hojnější podává ovoce. Na rakouské školy – o nichž dříve Za hranicí vládlo heslo lživé, Že je nedouctví vazba svírá – Evropa teď s podivením zírá! Nás pak toto školství rozvinutí K vřelým, nehynoucím díkům nutí, Tak že každý s chloubou provolává: Františkovi králi zdar a sláva!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

cnost, vlast, musa, sláva, slovanský, šlechetný, jež, mrav, oslavit, oslava

30. báseň z celkových 114

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Meč a Evangelium. (Jan Pravoslav Koubek)
  2. Zříceniny Zvíkovské.1 (Jan Pravoslav Koubek)
  3. Na smrt mé drahé Matky. (František Dobromysl Trnka)
  4. Nové Jiříkovo vidění, jinak: Básníkova cesta do pekel, (Jan Pravoslav Koubek)
  5. VIII. Otcova smrt. (Jan Pravoslav Koubek)
  6. báseň bez názvu (Jan Pravoslav Koubek)
  7. V. K rozeninám (Jan Pravoslav Koubek)
  8. Epilog. (Jan Pravoslav Koubek)
  9. Šlechtě ducha. (Karel Alois Vinařický)
  10. Pijanovo dědictví. (Alois Vojtěch Šmilovský)