Modlitba básníkova.
Ty’s byl při mně, když jsem uveden
Z temna nežití byl v jasný den;
Ty’s měl o mne láskyplnou péči,
I když přestali mě svíjet v táč,
Ačkoliv jsem ku Tvé chvalořeči,
Slabé dítko, neměl – nežli pláč.
Ty’s byl při mně, když jsem v chvatu let
Dorůstaje počal znáti svět;
Ty’s mi prál, že lásku za mzdu ctnosti,
Na hřích pak že hněv a metlu máš;
A v té době já již s pobožností
Modlíval se k Tobě – Otčenáš.
[311]
Ty jsi ve mně! Tvé to nadchnutí,
Ježto cítím v struny dotknutí.
A nech zpívám pravdu, ctnost či krásu,
Vím, že trůj to Tvého Božství zjev,
A již v tom své duše zírám spásu,
K Tvé že slávě ladím vlastní zpěv.
Budiž při mně! až mi prošlý čas
Bude hlásat umíráčka hlas;
Až ten tichý anjel se mi zjeví,
Jenž mě sprostí světa pohrom všech,
A můj pláč i modlitba i zpěvy
Rozplynou se v jeden mroucí dech.
312