báseň bez názvu

František Jan Vavák

Před tebou se klaníme, O Bože na výsosti! srdcem, usty ctíme S horlivou duvěrnosti: Před tebou se koříme, Za tvé dary prosyme, Slyš milé naše toužení Pro Krystovo zasloužení. Ans svou všemohoucnosti Ráčil všecko stvoříti, Y vzácných kovů množství V střevách země složíti: By sloužili k dobrému Pokolení lidskému, Tvá dustojnost, moc a sýla Aby od nás ctěná byla. NEbe nám vypravuje Tvou slávu každodeně, Že plná jest zjevuje Tvé slávi take země, Chléb nám rodí v rovynách, Drahé kovy v dolinách, Všudy jest plno tvé sláví A každý tvor tebe chváli. PROzřetelnost tvá Božská, ráda rozmnožuje, Však když zroste zlost lidská, Tuť zase umenšuje: Kde se nectí tvá sláva, Víra a ctnost přestává, Tam svou slávu nezjevuješ, Y svých darů umenšuješ. SLAVU svou jsy ohlásyl Před léty v zemi naši, Když jsy v stříbra nasyl, Že rostlo jako klasy: Nim jsy národ oslavil, Jenž tebe ctil a chválil, A když přestal tebe ctíti, Ráčils všeho umenšiti. Tu stříbra umenšenost dosavád vidime, Protož za rozmnoženost Tebe Pane prosyme! Neb máš vždy všeho dosti, Skloň se k nám svou milosti, A požehnej naše hory, Učiň nám odplatné štoli. a) Velice lítujeme, Že jsme tebe hněvali, Osobně y veřejně Na tvou vuli nedbali: Přestali jsme ctít tebe, Chtíce mit čest pro sebe, Zavrhli lásky společnost, Tobě činili nevděčnost. OUmysli srdečnými Bože k tobě voláme! Odpusť nám naše vyny, Odpusť Pane! žádáme: O smiluj se nad námi! A uděl požehnání Našim horám a dolinám, Starým, y novým hlubinám. OBDAŘ dobrými kovy Rudy nyní zjevené, A vysuš staré doli Vodami zapěněné: se zase rozmahá Z tvých Božských darů sláva, Přispoř štance a) nákladníkům, Žehnej práce všem dělníkům. HOjnost, kterou viděli Někdy naši předkove, V zlatě, stříbře a mědí Ta jest ještě při tobě: Ještě ruka tvá žehná, Což rozum lidský nezná, Ještě dává milujicým, Ještě žehná pracujicým. RUdy naše a kýzy, Které nyní těžime, Učiň, nám nemízy, A o kterých nevíme: Klufty, pecky dej znáti, A šťastně šorfovati, a) Umprochy okazuj dále, Nedopusť vodu na tále. KUkusy a třicátý V vortech f) v počtu rozmnožuj, A švuby g) jedovatý, Vlky, žumpí zamezuj, Dej rozum a chuť k dílu, Popřej zdravi a sýlu Všem horníkům, nákladníkům, Ouředníkům a dělníkům. Tovaryšstvo zpojené Zdržuj v pravé svornosti, Tmu, spoury rozžené Láska s dobročinosti: Pane! Pane uslyš nás! Příjmi sjednocený hlas, Příjmi slíbí a obětí, Příjmi Otče! od svých děti. NAUč nás všecky stejně, Tvou Božskou vuli znáti, Spravedlivě a věrně V svém povolání státi: Zruš nevěru, vlívej ctnost, Tvá čest všudy zrost, A někdy dej nám společně, Tebe ctít, milovat věčně.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

kryst, těžkost, nábožnost, ctnost, nepravost, žádost, tejrat, ctnostný, pomahat, zpravovat

70. báseň z celkových 483

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Den Oktávu. (Jakub Jan Ryba)
  2. PÍSEŇ K SVATÉMU VÁCLAVU V ČASE VÁLKY (Karel Dostál-Lutinov)
  3. XXXIV.) Buď Bohu sláva samému, (Václav Stach)
  4. VII. Před kázaním. (Jiří Opočenský)
  5. PÍSEŇ V ČAS VÁLKY A POHROMY (Karel Dostál-Lutinov)
  6. 19. BŘEZNA 1845 (Karel Havlíček Borovský)
  7. XXXI.) Duše chceš být potěšená, (Václav Stach)
  8. Prosba k Bohu (Bohuslav Tablic)
  9. Den čtvrtý v Oktávu. (Jakub Jan Ryba)
  10. VI. Te Deum laudamus (Jiří Opočenský)