Předvěká podoba Čech.

Karel Alois Vinařický

Před věky jezero vlálo země české kotlinou, než prorvati se událo vodám sypkou skalinou. Až tam v koutě k Saské zemi, Děčinský kde strmí hrad, jezero protrhlo lemy skal a vodám sdělo spád. Dlouho vír tam boural vzteklý; dlouho brody vlnité stýkaly, než ven vytekly z tůně jezerovité. Do dna moře pak vypráhlo, když ten otevřel se kout, a řečiště vod se stáhlo v jeden valný Labský proud.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 3 místa; jsou označena takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

353. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 267. Tatranskou když Vratislavu zříme, (Jan Kollár)
  2. 211. Paroloď tu zase Milek skoval, (Jan Kollár)
  3. Kde jsem to byla? (Růžena Jesenská)
  4. 257. Od Athosa k Trigle, k Pomořanům, (Jan Kollár)
  5. 143. Co sem věštil, téměř skutek bylo, (Jan Kollár)
  6. 69. Jednou, když sem za Sálu k Ní chodil (Jan Kollár)
  7. 279. V meziříčí tom, kde rozložilo (Jan Kollár)
  8. Na Zasáví. (Karel Alois Vinařický)
  9. 199. Druhého dne časem ranní doby (Jan Kollár)
  10. 391. Na hranicech Nebeslavska teče (Jan Kollár)